Svůj první funkční počítač jsem si složil sám v patnácti letech. Byl v něm Intel Pentium s taktem, který si pamatuji jako 99 MHz, a operační paměť někde mezi 4 a 16 MB. Přesně už si to nepamatuji, je to dávno. Grafika sloužila hlavně k tomu, aby vůbec něco zobrazila. (Dnešního AI asistenta bych na tom moc nerozběhl.)
Pak přišel upgrade na Intel s taktem 150 MHz. Zhruba padesát megahertzů navíc, ale tehdy byl každý z nich výhra. I na svou dobu to byl spíš slabší počítač. Na hudbu a hrátky se systémem ale stačil.
AMD K6 a první 3D hry
Postupně jsem se dostal k procesorům AMD K6. Mám za to, že i ke K6-2; takty si vybavuji kolem 233 a 266 MHz, ale přesné modely už si po letech nepamatuji. Sestavu jsem skládal podle toho, jaké procesory a kompatibilní základní desky se zrovna podařilo sehnat. Windows 98 už běžely svižněji, rozjely se i některé 3D hry a MP3 od kamarádů hrály. Pořád to byl levný počítač, ale tehdy nebylo moc co řešit. Naučil mě vážit si každého megahertzu.
Mezi těmito sestavami a pozdějším Sempronem byl ještě Intel Celeron na 333 MHz. Paměti měl tuším 48 nebo 64 MB, spíš těch 64. Už na něm běžela XPéčka. Dnes je to počítačový pravěk, ale tehdy to byl další krok dopředu.
Od Sempronu ke dvěma jádrům
Přibližně v letech 2004–2005 přišel AMD Sempron na 1,5 GHz. Přesný rok už si nepamatuji, ten rozdíl v používání ale ano. Po sestavách se stovkami megahertzů to pro mě byl malý luxus. Systém reagoval svižněji a při běžné práci jsem konečně neměl pocit, že na každou akci čekám.
Další upgrade už jsem si pořídil z vydělaných peněz. Po Sempronu přišel AMD Athlon X2, můj první dvoujádrový procesor. Měl jsem edici s odemčeným násobičem, která usnadňovala přetaktování, tedy zvýšení pracovní frekvence pro dosažení vyššího výkonu. Přechod z jednojádrového Sempronu na dvě jádra byl pro mě výrazný posun. Samotná frekvence ovšem nevypovídá o všem: záleží také na tom, kolik práce procesor zvládne během jednoho taktu.
K Athlonu si pamatuji i grafickou kartu NVIDIA GeForce 8800 GTS 512 s čipem G92, 512 MB paměti a 128 shaderovými jednotkami. Na tuhle kartu vzpomínám dodnes. Proti grafice z prvních sestav, která měla hlavně něco zobrazit, to už byla úplně jiná herní liga.
Další sestava: FX-6300
Pak se moje sestava několik let výrazně neměnila. Další větší krok přišel až s AMD FX-6300. K němu jsem měl 16 GB operační paměti DDR3, 256GB SSD a pevné disky s celkovou kapacitou několika terabajtů. Grafiku obstarávala NVIDIA GeForce GTX 960 se 2 GB vlastní paměti.
Byla to karta střední třídy, ale na moje tehdejší hraní stačila. Třeba GTA V mi na ní běželo skvěle. Hodila se i na přehrávání videa: zvládala hardwarově dekódovat podporované formáty až ve 4K, včetně H.265/HEVC. Záleželo přitom na konkrétním formátu videa a podpoře v přehrávači.
Windows, které jsem používal
S počítači se měnily i Windows. Prošel jsem si verzemi 95, 98, 98 SE i ME, tedy Millennium Edition. (Windows ME byly na modrou smrt úplně skvělé. Stačil pohodový pátek, přišla modrá obrazovka a o zábavu bylo postaráno.) Později přišly Windows XP a po nich Windows 7. Visty jsem přeskočil.
Vyzkoušel jsem i Windows 8 s dlaždicovým prostředím Metro. Na běžném počítači s klávesnicí a myší mi ten důraz na dotykové ovládání vůbec nesedl, takže u mě dlouho nevydržely. Následovaly Windows 8.1 a později jsem vyzkoušel i Windows 10.
Zvětšit fotografii 
